Juky, Agave

Mrazuvzdorné juky a agave jsou všeobecně velmi odolné proti chladu a mrazu avšak za dodržení několika zásadních pravidel. Tyto rostliny vysazujeme na jižní slunnou stranu, pokud možno v mírném svahu nebo skalce. Je dobré pokud je místo chráněno před studenými větry ze severu nějakou zdí nebo zídkou.

Před výsadbou je nutno upravit terén alespoň do hloubky 60cm, zajistit důkladnou drenáž pro odtok přebytečných srážek, a velmi propustnou zeminu (hrubý písek, štěrk, drť s smícháme s trochou zahradní zeminy a rašeliny). Zejména v zimních a jarních měsících je dobré chránit před sněhem a deštěm. Dle vlastních zkušeností vydrží i zasazené v květináči velmi tuhé mrazy pouze pod přístřeškem. Je však nutné aby před zimou byly řádně vysušené.

Původem z pohoří centrálního Texasu až po severovýchod Mexika. Velice odolná agave se šírokými zelenomodrými listy, robustního vzrůstu, v dospělosti až kolem 1metru v průměru. V našich podmínkách zajistit velmi dobrou drenáž a v zimním období velmi suché podmínky. Slunné a suché stanoviště. V létě zálivka přiměřená v zimě žádná.		Nejodolnější z agáví. Původem z Texasu a Nového Mexika. Vyniká pravidelnou rozetou s krásně stříbřito šedomodrými listy a dorůstá až do velikosti 70cm v průměru. Vyžaduje slunné stanoviště s velmi dobrým odvodněním. V létě zálivka přiměřená v zimě téměř žádná. Je tolerantnější na zimní vlhkost než Avage havardiana, nevadí jí sníh ani mráz. Pro lepší zimování je však lépe udržovat suché podmínky.
Nedávno objevený druh z širšími listy a vcelku pravidelnou růžicí. Dorůstá do velikosti 60cm na výšku a 45cm v průměru. Oproti pravé lechuguilla je robustnější i vzhledově atraktivnější. Taktéž pochází z horských oblastí Texasu a mrazuodolnost je uváděna shodná ze základní formou. V kultivaci jako u předcházejících výborná drenáž a suché podmínky. Zálivka minimální, v teplém období může být vyšší.		Původ této agave, která se vyskytuje v několika odlišných formách jev Nevadě a severo-výchdní Kalifornii, Arizoně i Utahu. Jako nejvíce odolné se zatím jeví formy kaibabensis a eborispina, které jsou úspěšně pěstovány již řadu let i u nás a v sousedním Německu a Ra-kousku. Nevadí sníh ani mráz ale potřebuje jako všechny velmi suché stanovište s výbornou drenáží. Dorůstá až do 60cm v průměru.
Ssp eborispina patří ke klenotům Nevadských vápen-cových pohoří až po severní Kalifornii. Vyznačuje se velmi dlouhýmí vrcholovými trny, někdy mírně pokroucenými. Je však menšího vzrůstu v průměru do 30 cm. Pro svůj ne-obvyklý tvar je velice atraktivní.		Tato nádherná agave se vy-skytuje v horských oblastech Arizony až po severní Mexiko ve výškách až 1800 metrů. Spolu s sp. parryi patří k nejodolnějším. Má pravidelnou rozetu širokých, ocelově šedo-modrých listů která dosahuje až 60 cm v průměru. Pro zdárné zimování potřebuje vynikající drenáž a velmi suché prostředí.
Tata juka pocházející z Mexika se vyznačuje impozantním vzrůstem, kmen může dosa-hovat 25 až 30 cm v půměru a výšky kolem 5 metrů. Tuhé zelené listy jsou po okrajích opatřeny bílýmí vlákny a jsou až 100 cm dlouhé. Velmi odolná vůči chladu a mrazu. Vyžaduje vynikající drenáž a plné slunce.		Ještě mohutnější stromová juka taktéž s mečovitými listy s menším počtem nažloutlých vláken. V stáří se větví a tvoří mohutný strom s kmenem až 70cm v průměru a rozsáhlou košatou korunou. Také velmi odolný druh vůči chladu i mrazu.Jako všechny juky chce plné slunce a výbornou drenáž, suché stanoviště.
Pochází z horských oblastí jihozápadu USA kde se vyskytuje až do výšky kolem 2000 metrů. Velice často se rozvětvuje a tvoří víceramennou korunu.Je známo více forem s různým vzrůstem i velikostí a délkou světle zelených listů. Uschlé listy tvoří sukni sloužící i jako ochrana proti chladu. Náročnější na suché podmínky.		Nádherná a velice atraktivní juka pocházející z horských oblastí Mexika a rozšířením i do některých tátů USA. Dorůstá kolem 4 metrů a velmi vzácně se dělí. Má tužší sříbřitě šedé až modré listy s kterých taktéž vytváří jakousi sukni. Její mrazuodolnost není ještě plně prokázána je však náchylnější ve vlhkých pod-mínkách. V suchém prostředí je její odolnost pravděpodobně ještě vyšší.
Jedna z nejkrásnějších stromo-vých juk dorůstajících kolem 5 metrů s kmenem o průměru 15 až 25 cm. Pochází z Texasu a okolních států USA s rozšířením až do Mexika. Nejčastěji pěstovaná v kultivaci, oblíbená pro své zelenomodré až šedomodré listy, vytvářející nádhernou bohatou korunu. Méně často se dělí a tvoří až několik hlav.Vyžaduje velmi dobrou drenáž a suché stanoviště.Pokud jsou rostliny plně prokořeněné v rašelině,jak tomu často bývá u juk z pěstíren,je lépe kořenový bal odstranit a vysadit rostlinu bez kořenů rovnou do vhodného substrátu.Velmi rychle zakoření !		Do nedávné doby poměrně vzácná juka, velmi se podobající juce rostratě, avšak menšího vzrůstu, s tvrdšími žlutozeleno namodralými listy. Tvoří štíhlejší kmen,obalený velkým množstvým uschlých listů. Již v mládí poměrně snadno kvete, dělí se a tvoří až dvaceti hlavou korunu. Její růst je však dosti pomalý. Pro svoji vysokou odolnost a vyšší snášenlivost k vlhčím podmínkám bude velkým kandidátem pro chladné klima.
Tato stromová juka pochází z jihovýchodního Texasu a severovýchodu Mexika. Má kratší tuhé zelené listy bez bílých vláken po okrajích. Jako všechny juky vyžaduje plné slunce a suché stanoviště. Má užší kmen a po odkvetení se dělí a tvoří taktéž více ramen. Také se vyznačuje vysokou odolností vúči chladu.		Roste v západním Texasu a severovýchodě Mexika. Podobá se y.carnerosana má však štíhlejší kmen a užší zelenomodré listy. Dorůstá až do 7 metrů a je také velmi odolná proti chladu. Jako vzrostlá zatím poměrně málo dostupná. Opět velmi dobrou drenáž a suché stanoviště.
Tato velmi odolná juka pochází z jihozápadu USA. Vyskytuje se v několika formách, s mečovitými tmavě zelenými až namodralými listy. Je proti ostatním menšího vzrůstu a ve stáří vytváří krátký kmen do výšky jednoho metru. V zoo Plzeň je již řadu let pěstována volně na skalce kde bez větších problémů přečkává naše vlhké zimy. V roce 2005 poprvé vykvetla nádhernými květy, kterými se vyznačují všechny juky.		Někdy též nazývána jako linearifolia. Vyskytuje se na severovýchodě Mexika a v závislosti na lokalitě jsou známy dvě formy lišící se barvou listů, zelená a modrá. Dorůstá do výšky asi 2,5 m a vytváří krásnou kulatou korunu s měkčích listů. Často se dělí a i při například odumření vrcholové časti vlivem vyso-kých mrazů bez problému obrazí a utvoří třeba další 2-3 ramena. Není zatím příliš rozšířena ale pro svoji "nezničitelnost" a pravděpo-dobně ještě vyšší mrazu-odolnost si jistě získá mezi pěstiteli oblibu.
Tato krásná juka se žluto-zelenými, tuhými a mečovitými listy je kultivarem známé gloriosy. Z vlastních zkušeností mohu potvrdit její velmi vysokou odolnost proti mrazu i vlhkosti. I letošní (2006) dlouhou a tuhou zimu přečkala bez jakékoli ochrany a poškození.		Velmi podobná gloriose ale s měkčími a šedozelenými listy. Poměrně brzy kvete a po odkvětu se dělí a tvoří další ramena. Velmi často pěstována jako pokojová rostlina. Je velmi mrazuodolná ale náchylnější na vlhkost a zejména při vysokých mrazech se na slunci listy "spálí". Roste však velmi rychle a brzy opět bohatě obrazí.